Milton H. Erickson, Ernest L. Rossi HYPNOTICKÉ SVĚTY

Klinický trans lze bezesporu chápat jako okamžik svobody, kdy může rozkvést jedinečnost každého z nás. Z tohoto hlediska lze Ericksonovu práci vnímat jako aktivní přístup k zásadnímu úsilí celé psychoterapie - pomoci lidem zbavit se naučených bloků, tak, že si dokáží uvědomit svůj vnitřní potenciál, a dosáhnout terapeutických cílů.

Erickson říká: „Pro lidi je velice důležité, aby poznali, že jejich nevědomí je chytřejší, než jsou oni sami. V nevědomí je uloženo skutečně ohromné množství materiálu.“

Další Ericksonova moudrá slova: "Důvěřujte svému nevědomí. Je to velmi úchvatný způsob žití, velmi úchvatný způsob dosahování věcí. " a "Nepokoušejte se použít techniku někoho jiného. ...Objevte zkrátka tu svou vlastní."

Moderní hypnoterapie se od populárního pojetí hypnózy jakožto mysteriózního dramatu radikálně liší. Terapeuti nejsou baviči. Jsou velmi zkušenými pozorovateli a dokáží rozpoznat i nepatrné změny v chování, které jim poskytnou důležité informace o potřebách a schopnostech klienta. Tato vodítka se následně využijí při uvádění klienta do oněch zajímavých stavů změněného vědomí, které se obecně nazývají „trans". Terapie poté pokračuje tím, že „se poznatky, které klient již má, využijí jinými způsoby"

Erickson se tedy při nácviku transu zpočátku zaměřuje na to, aby subjektu pomohl získat příjemnou zkušenost s nečinností. Ta bývá často prožívána jako krátkodobá ztráta schopností, ke kterým obvykle dochází automaticky a bezmyšlenkovitě. Subjekty mohou ztratit schopnost vstát nebo udržet ruku na stehně. Mohou ztratit schopnost zaměřit svůj zrak a vidět jasně; mohou ztratit schopnost mluvit. Tak často přeci říkáváme v každodenním životě: „Stál jsem tam jako hlupák, nebyl jsem schopen v té situaci nic říct, dokonce ani myslet.“ Jedná se o příklad běžného transu, kdy se člověk na okamžik ztratí v nečinnosti. S nečinností velmi úzce souvisí nevědění. V běžném životě musíme neustále vynakládat energii a úsilí, abychom věděli. Jak je potom příjemné zažít situaci, kdy se můžeme uvolnit a nepotřebujeme nic znát. Jaká je to úleva! Většina subjektů se na prožitek transu může těšit jako na nově objevené osvobození od nároků světa. Subjekty skutečně nemusejí nic vědět ani nic dělat; jejich nevědomí se o to postará samo.

E: Každý z nás je totiž jedinečný.
R: Aha, to naznačujete, když hovoříte o těch jeskynních lidech a o jejich „vlastních způsobech komunikace”. Implikujete tím, že je zde prostor pro její individualitu, a tím onu individualitu připomínáte.
E: Ano, připomínám ji.
R: S tím totiž u klientů bývá problém: mnohé jejich příznaky a takzvané psychické problémy vyplývají z potlačení jejich individuality. Řešením je umožnit, aby se osobnost projevila a rozkvetla všemi svými mimořádnými schopnostmi.

E: Správně, Právě o to jde, a právě proto klienti na terapii docházejí.